Cílem naší kulturně-technické exkurze nebylo jen vidět známé památky, ale zažít atmosféru metropole na vlastní kůži. A to se povedlo!
Během tří dnů jsme toho stihli opravdu hodně. 
Hned po příjezdu jsme obdivovali technické zázraky v Národním technickém muzeu. Abychom si protáhli nohy, zamířili jsme poté do Divoké Šárky, kde jsme se prošli skalnatým údolím a z vyhlídky Dívčí skok pozorovali Prahu. Večer jsme zakončili v Divadle na Vinohradech, kde jsme zhlédli představení Revizor, které bylo opravdovým zážitkem.

Následující den jsme začali v Břevnovském klášteře, kterým nás provedl zdejší benediktýnský mnich. Odtud jsme šli na Břevnovský hřbitov, kde odpočívá Karel Kryl, u jeho hrobu jsme se zastavili. Naše kroky dále vedly na Bílou horu, oborou jsme došli k letohrádku Hvězda. Pěšky jsme pokračovali ke Strahovskému klášteru, na Petřín, na Pražský hrad a královskou cestou přes Karlův most na Staroměstské a Václavské náměstí.

Poslední den jsme se vydali na dva pražské kopce: Vyšehrad a Vítkov. Chtěli jsme nasát atmosféru míst, kde se psaly naše dějiny. Putování začalo na Vyšehradě, kde jsme si prohlédli rotundu sv. Martina, chrám sv. Petra a Pavla, navštívili Slavín a zastavili se u hrobů našich velikánů. Výhled z vyšehradských hradeb byl zaslouženou odměnou. Z mytického Vyšehradu jsme se přesunuli na Vítkov. Výstup nahoru nám dal zabrat, ale pohled na jednu z největších jezdeckých soch na světě stál za to. Jan Žižka tam stále shlíží na město. Odměnou za „výšlap“ byla vyhlídka na střeše Národního památníku. Otevřelo se nám panorama, které bere dech. Celou Prahu jsme měli jako na dlani.

Prahu jsme si užili, počasí bylo nádherné. Domů jsme se vrátili unavení, vždyť ve středu jsme pěšky ušli 20 km, ale plni zážitků a informací, o kterých se v učebnicích nedočtete.